Dům v řadové zástavbě vsetínského náměstí může jen stěží evokovat vilu v pravém slova smyslu. Obchodní prostory v přízemí s komerčně řešeným parterem, jemuž dominuje expresivně tvarovaná betonová markýza doplněná neonem, nemají nic společného s nadstandardním bydlením, avšak velkoryse pojednaný sedmipokojový byt v patře s luxusní vybaveností a originálně řešenou hloubkovou dispozicí je dokladem prostorově vyspělého konceptu moderního bytu. Stavebník František Rodinger, obchodník střižným zbožím, nebyl ve Vsetíně bezvýznamnou osobou. Dům odpovídal jeho společenskému postavení komunálního politika a úspěšného podnikatele. Jako aktivní člen Československé strany lidové byl již v roce 1923 zvolen do městského zastupitelstva, o jedenáct let později se stává radním a současně 1. náměstkem starosty. V roce 1939 pověřuje Hilgerta vypracováním projektu na obchodní dům s konfekcí a textilním zbožím, který měl vedle prodejny zahrnovat také byt majitele, přičemž hlavní důraz měl být kladen na provoz v obchodě, byť na úkor bytové části. Hilgert navrhl moderní stavbu ve stylu emocionálně orientovaného funkcionalismu s asymetrickým průčelím a racionálně řešenou dispozicí rozvinutou na úzké hluboké parcele. Na první pohled nepříznivý tvar pozemku v proluce vsetínského náměstí dokázal architekt vytěžit ve prospěch originálního řešení. Efektivní využití prostoru umožnilo použití konstrukce tvořené železobetonovým skeletem – do přízemí soustředil prodejnu s obchodní pasáží, v jejíž zadní části umístil schodiště zpřístupňující byt v patře. Rodingerův dům byl v té době již třetí vsetínskou realizací pražského architekta Ludvíka Hilgerta (1895–1967), který se významným způsobem podílel na meziválečné přestavbě města. Poprvé se místní veřejnosti představil v letech 1935 až 1936, kdy byla podle jeho návrhu postavena budova okresního úřadu. O dva roky později vyrostla na Dolním náměstí čtyřpatrová elegantní stavba Městské spořitelny projektovaná ve spolupráci s mladým Antonínem Tenzerem. V poválečných letech se Hilgert na Valašsko vrací několika společenskými zakázkami; v roce 1947 projektuje mateřskou školku, která spolu s národní školou ve Velkých Karlovicích přestavuje jednu z jeho posledních realizací rozvíjejících tradice české moderní architektury.  /NG