František Malota byl členem správní rady Baťova koncernu a jedním z dočasných akcionářů firmy v době nepřítomnosti J. A. Bati během druhé světové války. To jej nepochybně řadilo k nejužšímu vedení podniku. K firmě nastoupil jako absolvent Vysoké školy obchodní v Praze a vypracoval se na vedoucího veškerého nákupu včetně importu z celého světa. Ve třicátých letech budoval továrny na výrobu obuvi a prodej ve firemních prodejnách ve Francii a v Anglii. Během druhé světové války byl předním nositelem přímé podpory firmy Baťa partyzánským oddílům v Hostýnských a Vizovických horách a Slovenskému národnímu povstání. Vila je díky svažitému terénu otevřena suterénem na západ do zahrady, zahradní průčelí je tedy třípodlažní, vstupní má dvě nadzemní podlaží. Je složena ze dvou základních hmot: větší jižní (byt manželů Malotových), a menší severní (garáže a bydlení personálu). Symetrické fasády jsou ozvláštněny několika prvky vystupujícími z jednoduchého základního objemu stavby – rizalitem jídelny a rekreace, na jižním průčelí pak zastřešením terasy. Architektonický přínos Malotovy vily je mimořádný. Karfík v ní završuje dva principy, patrné již z jeho předchozích vilových realizací. Prvním z nich je rozvíjení centrální schodišťové haly a druhým principem, který je rovněž v Malotově vile doveden nejdál, je lineární stupňovité rozvinutí hmot v prostoru – krajině, s akcenty v kolmo vystupujících rizalitech, a ukotvení celé kompozice výraznými komínovými tělesy. Samozřejmostí je snaha o propojitelnost hlavních obytných místností přízemí posuvnými dveřmi a průhledy a maximální přímé spojení interiéru s exteriérem. Poválečné osudy domu i jeho majitelů jsou výsledkem represí a komunistické šikany bývalé baťovské elity. František Malota byl v padesátých letech odsouzen v nezákonném procesu na šest let vězení. Od konfiskace poloviny domu v roce 1950 a zestátnění druhé poloviny domu v roce 1959 slouží vila až do dnešních dnů jako dětský domov. V roce 2007 prošla celkovou obnovou spojenou s restaurováním původních částí interiéru. Od téhož roku je vila evidována ve státním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.  /PV