Moravskoostravský bankéř a československý konzul v Estonsku Jan Koudelka si pro své sídlo v Luhačovicích opatřil pozemek na východním svahu s výhledem do údolí říčky Olšavy. Architekt Lubomír Šlapeta se při jeho řešení rozpomněl na obdobnou úlohu, jíž se zabýval během svého pracovního pobytu u Hanse Scharouna v Berlíně v létě 1934 – návrhy pronajímatelných rekreačních vil ve švýcarském alpském letovisku Vitznau. Proto, ve smyslu scharounovsky orientované organické architektury, byly komponovány první skici ve volných tvarech s krakorcovitě vyloženým průčelím orientovaným k výhledu do údolí a s vnitřním prostorem, organizovaným v několika úrovních s vzájemnými průhledy. Odvážné, skulpturálně koncipované vize architekta však se zřejmě klientovi zdály příliš avantgardní, a proto byl definitivní projekt navržen v ortogonální soustavě, zachoval si však některé rysy prvního nápadu. Půdorys obytného prostoru je sice převeden do jediné úrovně, avšak sled funkcí se v podstatě nezměnil, stejně jako krakorcovité vyložení pásového okna, podepřeného soklem z haklíkového kamenného zdiva. Uspořádání obytného patra je velmi podobné a uspořádání ložnicového patra prakticky totožné s vilou továrníka Stanislava Nakládala v Olomouci, postavenou týmž architektem o tři roky dříve. Oproti koncepci vily suburbany v rovině tak vznikla na totéž půdorysné téma v Luhačovicích horská varianta na svahu. Podobně jako v několika předešlých projektech téhož autora v horském terénu je stavba zakončena plytkou pultovou střechou. Uvnitř byl dům velmi komfortně zařízen nábytkem navrženým na míru tak, aby mohl splňovat náročné reprezentativní požadavky majitele. V poúnorové době byl dům bohužel v interiéru rozdělen na dva byty, a tím byl zničen velkorysý obytný prostor v obytném patře; také exteriér byl poškozen zazděním širokého francouzského okna k terase a pergole na západní straně. /VŠ