Jednou z novostaveb, které začaly po požáru v červenci 1896 vyrůstat ve Valašských Kloboukách, byla Bratmannova vila, přesněji řečeno obytný a obchodní dům vilového charakteru. V přízemí do ulice byla prodejna, v patře majitelův byt trojtraktové dispozice s luxusní úpravou v bohaté škále uměleckořemeslných prací. Vnější palácový plášť byl koncipován kontrastně. U obou uličních průčelí zvýrazňují klidnou ušlechtilost proporcí motivy zlatého řezu, magické trojky a vyváženost mezi vertikálními a horizontálními prvky. Hmoty dvorního a zahradního průčelí byly naopak modelované dramaticky. Vila se tak k příchozímu obrací stylizovaným palladiánským motivem, zatímco dramatičnost dvorní a zahradní fronty určovaly nejen půlválce schodišťových věží, ale v nemenší míře také obě navzájem diagonálně umístěné lodžie – jedna nad vstupem, druhá se zimní zahradou s kovovou a skleněnou výplní nad zadní domovní stěnou. Bratmannova vila představuje doslova mezní stavbu. Její hmotová skladba osciluje mezi renesančním a barokizujícím principem. Je však především jedním z nejranějších středoevropských příkladů počátků secese. Cestou, o níž se předpokládalo, že umění vysvobodí z „kulturního dna“ již bezradného historismu, se mělo stát „zrození z přírody“ – obroda za pomoci pátrání po biomorfních a antropomorfních kořenech vší tvorby. Autorem vily byl zdejší rodák, student druhého ročníku Wagnerovy speciální školy architektury na vídeňské akademii Hubert Gessner (1871–1943). Gessner je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších žáků Otto Wagnera, byl vynikajícím představitelem středoevropské secese stejně jako grandiózní meziválečné výstavby „rudé“ Vídně. Poválečné adaptace pro jesle představovaly zkázu dvorního i zadního průčelí vily, zanikla zimní zahrada, části kovových doplňků začali sousedé užívat k oplocení, změny se neblaze dotkly také interiérů a v roce 1987 byla dokonce vandalsky zničena vznosná rodinná hrobka Bratmannů na místním hřbitově.  /PZ