V roce 1910 odmaturoval a ve studiích pokračoval v Praze, zaměřil se na architekturu na Vysokém učení technickém. Když začala první světová válka, byl povolán do armády a o něco později přeběhl na ruskou stranu fronty. V Rusku vstoupil do československé armády a získal hodnost majora ruských legií.

Do vlasti, mezitím vzniklého Československa se vrátil až v roce 1920 „oklikou“ přes Kanadu. Teprve poté dokončil studium architektury.

Až do roku 1949 pracoval jako samostatný architekt – projektant v Praze, dvanáct let zastupoval Uměleckou besedu v Památkovém sboru hlavního města Prahy. Od roku 1949 byl zaměstnán ve Stavoprojektu, později Papcelu a Sudopu. Zemřel v Poděbradech 31. května 1978.

Projektoval četné veřejné stavby, obytné a rodinné domy v Praze a Poděbradech.

Z jeho velkého díla zmiňujeme například Vyšší školu hospodářskou v Poděbradech (1926), je spoluautorem civilního letiště v Ruzyni, kde projektoval bytové domy pro personál letiště a piloty v krásném parkovém prostředí a také garáže a hasičskou stanici (1932), mezi jegho další práce patří pošta v Poděbradech (1933). V Poděbradech navrhl jedinou lázeňskou kolonádu z období funkcionalismu u nás - Libenského kolonádu (1938). Z vojenských budov je to kasárna železničního pluku v Pardubicích (1924) a letecká kasárna v Plzní (1937). Pro soukromníky pak vila továrníka Škody v Průhonicích (1927) a vila továrníka Zikmunda v Poděbradech, vilu spisovatele Václava Řezáče na Babě v Praze (1932). Spolupracoval také s O. Gutfreundem na řešení pomníků a památníků T. G. Masaryka na různých místech republiky. v Poděbradech, Kroměříži a Nitře (1928) navrhl pomník slavkovské bitvy na Žurání (1930), pomník Bedřicha Smetany v Poděbradech (1934). S Josefem Čapkem navrhl náhrobek Karla Čapka na vyšehradském Slavíně.

Vzpomínáme jej v publikaci Slavné stavby Prahy 6 v pasáži o sídlišti Baba a u Státního civilního letiště v Ruzyni.