A ještě něco: toulání nepředpokládá bezhlavě se hnát bůhvíkam, především však stále dopředu, jako to činívají mnozí pošetilci, nýbrž se i zastavit, spočinout, odbočit, případně se na chvilku vrátit, neboť nikdy nevíme, v jakém záhybu cesty se skrývá jadérko, jež osvěží naši mysl i srdce. Potvrdil by to jistě Petr Hořejš, s nímž jsme se kdysi dávno potkávali v redakci Mladého světa a který se tak znamenitě toulá českou minulostí, a snad mi promine, že se odvažuji k podobně závratnému putování, byť mé kroky sledují slavné vily, stavby a rovněž osobnosti a události, jež s architekturou souvisejí.

Přemysl Veverka