Padesát staveb z uplynulých dvou století, které představí publikace i výstava v ostravském Domě umění nazvaná Slavné vily Moravskoslezského kraje, skýtá přehled o vilové kultuře regionu. Výstava byla zahájena už toto pondělí. Výstava přináší reprezentativní sondu do dějin novější architektury, ale také společenských a kulturních elit. Na jejich výběru se podíleli Jindřich Vybíral, Vladimír Šlapeta, Naďa Goryczková a Martin Strakoš.

Záštitu nad publikací i výstavou převzali hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský a primátor města Ostravy Petr Kajnar. Generálním partnerem projektu je akciová společnost Vítkovice, v jejímž majetku je jedna z nejvýznamnějších rezidencí – Rothschildův zámeček v Ostravě. „Rothschildův zámeček v tomto roce prochází rozsáhlou rekonstrukcí, kterou mu vrátíme někdejší lesk. Stane se nikoli sídlem generálního ředitele, ale reprezentativním zázemím pro významná jednání s našimi obchodními partnery z celého světa. To je také důvod, proč jsme se ujali role partnera vydání publikace o slavných vilách a přípravy výstavy,“ uvedl generální ředitel Vítkovice, a.s., Jan Světlík.

„Galerie výtvarného umění v Ostravě se přípravou výstavy a křtu knihy zapojila do projektu Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. V rámci projektu je v letech 2007 až 2009 realizováno vydání třinácti nových výpravných publikací vil a rodinných sídel z každého kraje České republiky od poloviny 19. století do současnosti a celkem třináct slavnostních výstav a křtů v jednotlivých krajských městech. Slavné vily Moravskoslezského kraje jsou již desátou výstavní expozicí,“ říká Jiří Jůza, ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Podle jeho slov byla a je jedinečnost světa vilové a rezidenční architektury založena na specifické podobě vztahu tvůrce a uživatele – autora a zadavatele, architekta a stavebníka.

„Právě díky této interakci došlo a dochází ke specifickému propojení vizí jednotlivých architektonických dílen a osobního světa zadavatelů, z nichž většina byla výraznými představiteli společenského, politického, podnikatelského, uměleckého i vědeckého života v jednotlivých krajích i na celostátní úrovni.

Tato forma partnerství pak dala na našem území vzniknout architektonickým skvostům, jejichž estetickým a uživatelským hodnotám se obdivujeme dodnes,“ dodává Jiří Jůza. Území severní Moravy a části někdejšího rakouského Slezska, které dnes tvoří tento region, stálo v minulosti spíše na periferii uměleckého a kulturního dění. Přesto však zdejší vilová architektura představuje zajímavý a do jisté míry svébytný fenomén. Rozvoj důlního a hutního podnikání na Ostravsku, jakož i textilní výroby v západním Slezsku, připravil už v 19. století ekonomické podmínky pro stavbu luxusních příměstských rezidencí.

„Zpočátku je navrhovali místní stavitelé, později však stále častěji prominentní vídeňští architekti. Na počátku 20. století zde vyrostla řada vil podle projektů zdejších rodáků, kteří prošli radikálně moderním školením Otta Wagnera. Západní část kraje se tak může pyšnit řadou pozoruhodných vil navržených Leopoldem Bauerem a Josefem Hoffmannem. V meziválečných letech přestal být tento region venkovem, odkázaným výlučně na zpracovávání vnějších uměleckých podnětů. Působili zde pozoruhodní tvůrci – v prvé řadě bratři Lubomír a Čestmír Šlapetové,“ dodává Jiří Jůza.

V socialistickém Československu se vilové kultuře nedařilo, a tak k její renesanci v tomto kraji dochází až po roce 1989, kdy se rodinné domy stávají příležitostí pro tvarové experimenty mladých architektů.

Téma individuálního bydlení není jen otázkou minulosti, kapitolou, která je jednou provždy uzavřená. Chápeme naopak tuto látku jako stále živou a aktuální, jako problematiku, která přímo vyžaduje, aby se k ní aktivně vyslovovali především architekti a stavitelé dnešní.