Stavba stojí uprostřed svažité ovocné zahrady, jejíž přirozený stav architekt v maximální míře ponechal. Nad suterénem s hospodářským zázemím spočívá přízemí, jemuž dominuje velký obytný prostor, otevřený širokými prosklenými dveřmi do zahrady. Patro vyplňují po stranách dvě ložnice a uprostřed společný pokoj, jímž se vcházelo na balkon v celé šíři jižního a východního průčelí. Střešní patro obsahuje zimní zahradu s voliérou, sprchu a otevřenou terasu pro gymnastiku. Název domu zvolil sám projektant, neboť jej obýval se svým rovněž svobodným bratrem Mořicem. Stejně originální je i skladba domu, odpovídající životnímu stylu a zálibám architekta. Eisler byl náruživým sportovcem - lyžařem, tenistou, plavcem a boxerem, ale hrál i na flétnu a jeho celoživotním koníčkem byla botanika a zoologie. Ve skleníku pěstoval kaktusy, v teráriu zahradního domu aligátora a chameleona, ve voliéře domu papoušky a měl také několik kokršpanělů. Otto Eisler se v počátcích své privátní architektonické praxe uplatňoval ponejvíce jako zahradní architekt, jenž navrhl zahrady u většiny Wiesnerových brněnských vil. Spolupráce s Wiesnerem vyplývala mimo jiné z Eislerova židovského původu i z toho, že jeho bratři vlastnili stavební podniky, které realizovaly řadu Wiesnerových staveb. V roce 1919 založil Artur Eisler firmu A. Eisler, podnikatelství staveb a roku 1922 zahájil Hugo Eisler činnost Dřevařských stavebních podniků. V roce 1930 vstoupil Otto kapitálově do Arturova podniku a jeho další projekční aktivita se pak odehrávala převážně ve službách rodinné firmy, což se projevovalo užíváním typizovaných stavebních konstrukcí a detailů. /J. S.

Publikace Slavné brněnské vily představuje příběhy slavných vil a domů, jejich obyvatel i tvůrců...

Více o knize.