Židovská čtvrť se vyvinula z bývalého židovského ghetta (Židovského Města) v jihozápadní části katastru původně samostatné obce Podklášteří, která je dnes jednou z mnoha třebíčských městských čtvrtí.

Nejstarší židovská komunita žila v tomto prostoru již před rokem 1338 a její existence je tu doložena také v období před husitskými válkami. V historických pramenech můžeme sledovat formování židovského sídliště v těchto místech od poloviny 16. až do poloviny 19. století. Do druhého desetiletí 18. století probíhal tento proces zcela přirozeně a židovské rodiny žily bez problémů mezi křesťany. V roce l723 zasáhl nový majitel třebíčského panství Jan Josef z Valdštejna. V létě téhož roku nařídil vzájemné výměny domů mezi křesťany a Židy tak, aby při řece Jihlavě vzniklo etnicky i nábožensky uzavřené Židovské Město – ghetto. Předešel tak o tři roky císařský translokační patent. Stavebně nebylo ghetto nikdy důsledně odděleno od křesťanské části Podklášteří. Separační zdi nakreslené v roce 1727 zemským geometrem Knittelem nebyly nikdy postaveny.

Nově vymezené třebíčské (podklášterské) ghetto bylo již v čase svého vzniku (1723) po všech stránkách vyvinutým a prakticky hotovým útvarem. Nejlépe to potvrzuje fakt, že od jeho zřízení až do formálního zániku v roce 1849 v něm přibylo pouhých 15 nových domů. Ghetto bylo od počátku vybaveno vším potřebným: dvěma synagogami, obecním domem s mikve, domem pro rabína, špitálem i rituálními jatkami. Celkem 95 soukromých objektů se dělilo mezi 255 vlastníků na 209 domů a domovních dílů.

Kvůli nedostatku finančních prostředků na stavbu nových domů i jako důsledek rozmanitých rodinných vztahů se v jednotlivých domech nakonec zformovala složitá soustava vlastnických poměrů – tzv. kondominia. Domy se komplikovaně členily na docela bizarní útvary, které ve svých důsledcích deformovaly i jejich vnitřní stavební uspořádání. Dodnes ohlašují existenci takovýchto kondominií písmena připojovaná ke konskripčním (popisným) číslům domů, jak se zachovala na plechových tabulkách. Dělení židovských domů se nezastavovalo ani u jejich půdorysu, takže na mnoha místech docházelo ke vzájemnému prostoupení sousedních objektů. Průchozí předsíně bývaly často společné sousedním domům, stejně jako vstup do domu z předsíně toho vedlejšího.

Bazilika sv. Prokopa, židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči

Kniha zahajuje novou ediční řadu Světové památky UNESCO v České republice, v jejímž rámci postupně spatří světlo světa publikace o všech dvanácti slavných památkách ČR.