V průběhu 30. let začala vyrůstat nad Planou proti proudu řeky Lužnice, v lokalitě Na Černé, chatová osada. Řada zdejších chat odpovídala velikostí tehdejším průměrným rodinným domům. Měřítkem, odpovídajícím už plnohodnotné vile, se pak z tohoto souboru výrazně vymykalo „letní obydlí“ filmového režiséra Karla Lamače. Přípravou projektu pověřil Karel Lamač v roce 1936 táborského stavitele Jana Loskota. Ten navrhl přízemní stavbu s podkrovím na půdorysu písmene L. Stavbu, tvořenou zčásti hrázděným zdivem, završovaly vysoké strmé sedlové střechy kryté doškovou krytinou. Inspiraci pro architekturu vily lze spatřovat ve středověkém venkovském stavitelství i v architektuře exotických tropických zámořských oblastí. Archaický výraz stavby umocňovala krovová konstrukce, od počátku navržená tak, aby zakončení hřebene střechy při hlavním štítu působilo dojmem staletími prověšené, až přetížené střechy. Jan Loskot se touto realizací, nepochybně také na základě požadavku stavebníka, přiklonil k romantické linii v tehdejší české architektuře, reprezentované na prvním místě architektem Vladimírem Grégrem a jeho návrhy vil pro filmové podnikatele na pražském Barrandově. Za druhé světové války působil Karel Lamač v Anglii jako válečný filmový zpravodaj RAF. Po skončení války se vrátil do Československa, ale záhy odjíždí do Spojených států amerických. V roce 1949 byla na objekt uvalena národní správa a vila se začala využívat pro rekreaci zaměstnanců různých jihočeských podniků. Existenci vily ukončilo 4. června 1956 několik jisker z komína, od nichž se vzňala došková střecha. Na troskách domu vyrostla v dalších letech nová stavba, která svou architekturou plně zapadla do soudobého kontextu podnikových chat.