Manželé Jan a Antonie Novotní pověřili v roce 1913 vypracováním projektu své vily architekta Theodora Petříka. O Janu Novotném víme, že ve vile po první světové válce provozoval jeden z největších krejčovských závodů v Táboře. Architekt Petřík byl táborský rodák a uznávaný expert v otázkách souladu nových staveb s historickým prostředím. V projektu vily pro manžele Novotné, která stojí v sousedství památkově cenné Bechyňské brány a hradu Kotnova, Petřík bohatě uplatnil svou specializaci. Nedlouho předtím rozvířili debatu o nutnosti souladu novostaveb s historickým kontextem architekti sdružení v Klubu Za starou Prahu. A protože titíž architekti dospěli kolem roku 1911 ke krystalickým tvarům kubistické architektury, není divu, že Petřík se ve svých táborských úlohách inspiroval nejen jejich požadavkem na kontextuálnost novostaveb, nýbrž i kubistickým tvaroslovím, které se u vily manželů Novotných projevilo v kosočtvercových rámech a pyramidkových ozdobách obou jejích štítů i v jiných detailech. Díky těmto kubistickým prvkům se vila manželů Novotných stala jediným zástupcem českého kubismu v jižních Čechách před první světovou válkou. Theodor Petřík považoval za nutné, aby u domu na dohled od slavných táborských památek potlačil jeho velikost. Použil k tomu několik optických klamů. Mansardovou střechu na bocích vily například spustil co nejvíce dolů, aby vila působila dojmem přízemní stavby. Zdůraznil též souběžnost hřebene střechy s hřebenem Bechyňské brány. Nenápadnost stavby měla podpořit i střídmost dekorací na jejím zevnějšku. Dnes slouží vila zčásti k obývání a zčásti k podnikání svých nových majitelů.