Na území bývalého hradebního předpolí nalezl parcelu pro svou vilu průmyslník a národohospodář Miroslav Zátka. Rozvětvená rodina Zátků se zapisovala do kulturních i politických dějin jižních Čech od poloviny 19. století. Autoři vily Miroslava Zátky, pražští architekti Josef Šlégl a Jaroslav Stránský, se ve svém projektu řídili zásadami funkcionalismu, zejména pravidlem, že vnější podobu stavby musí určit uspořádání místností v jejím vnitřku. Ve srovnání se skutečným funkcionalismem si však Zátkova vila uchovala mnohé z purismu 20. let. Její architektura se jeví jako něco robustnějšího a těžšího než lehké funkcionalistické krabice. Zvlášť nápadným znakem staršího stylového cítění se u vily staly výrazně vystupující a silné střešní desky. Prostorové jádro domu tvoří rozměrná a vysoká schodišťová hala s moderně vytvarovanými detaily. Přízemí vily sloužilo zároveň pro soukromé i reprezentativní účely majitelů. V prvním patře našly místo prostory pro privátnější rodinný život. Přechod z architektonicky upravené zahrady do domu zajišťovaly různé terasy na všech jeho stranách. Miroslav Zátka obýval vilu do druhé světové války, kdy byl z Českých Budějovic vyhoštěn a jeho majetek zabavily německé úřady. Po válce pak žil s rodinou v Praze, v jeho vile se usídlila mateřská škola. Po restituci zakoupila dům soukromá firma. Počátkem 90. let prošla vila rekonstrukcí, její interiér se při tom dočkal rehabilitace. Od roku 1987 má Zátkova vila statut kulturní památky.