Na přelomu 19. a 20. století patřila firma Josef Meyr’s Neffe v Adolfově u Vimperka mezi nejúspěšnější sklárny v Čechách. K úspěchu firmy nepochybně vedla spolupráce s předními vídeňskými umělci, a tak když se Rudolf Kralik, vlastnící sklárnu společně se svým bratrem Albertem, rozhodl pro stavbu nového rodinného sídla na okraji Vimperka, nepřekvapilo, že oslovil architekta Leopolda Bauera, jednoho z předních představitelů vídeňské moderny. Nezanedbatelnou roli při výběru architekta patrně sehrála také skutečnost, že jen krátce předtím navrhl tentýž tvůrce vilu pro majitele konkurenční sklárny v Klášterském Mlýně Maximiliána rytíře Spauna. Ve Vimperku vytvořil Bauer architekturu ve hmotě a dispozici výrazně poznamenanou regionálním stavitelstvím. V kompozici východního průčelí se sice vrátil ke klasicizujícímu schématu dvou předstupujících rizalitů spojených příčným křídlem s terasou v patře, který použil již ve svém návrhu ze soutěže na Dům milovníka umění (1900-1901). V celkovém hmotovém uspořádání, v němž na masívní hmotu vlastní vily navazují přízemní hospodářská křídla, vytvářející uzavřenou čtyřkřídlou dispozici s vnitřním dvorkem, však jako by se Bauer inspiroval tradičním šumavským Vierkanthofem. Výraz dobového modernistického či secesního stylu dodává vile především pojednání vlastní plochy fasády, kde architekt využil týchž výtvarných prostředků jako u brněnské vily dr. Karla Reissiga z let 1901-1902, označované dobovou publicistikou za „první moderní dům v Rakousku”. Ústřední prostor vnitřní dispozice představovala patrová hala anglického typu. Také zde, v jediném alespoň částečně dochovaném interiéru, nacházíme prvky důvěrně známé již z brněnské Reissigovy vily. Na objekt Kralikova domu navazoval dnes zčásti dochovaný park, původně dotvářený labutím jezírkem.