Vila manželů Benešových představovala ve své době osobité zhodnocení nejprogresivnějších podnětů evropské architektury a i dnes jí nelze upřít aktuálnost. Její autoři studovali na Odboru architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně a před válkou sdíleli společný ateliér. V roce 1936 dorazil Beneš jako stipendista do Paříže a stal se kresličem v legendárním ateliéru Le Corbusiera v rue de Sevres. Velikost a dispozici vily přizpůsobil Beneš tomu, aby objekt mohli společně obývat jeho bratr s ženou, dvě svobodné sestry Anna a Marie a on sám. Manželům vyhradil celé patro, přízemí rozdělil na čtyři jednotky, z nichž jednu tvořil průchod a dvě postranní sloužily sestrám, přičemž zbývající ponechal sobě. Patro zpřístupnil venkovním dvouramenným schodištěm na zahradní straně, které rámuje betonový panel, vysunutý daleko před fasádu a spojený s ní masivní betonovou stříškou. Pendant schodiště představoval visutý balkon segmentového tvaru na opačné straně k silnici, odpoutaný od obvodové zdi a přístupný úzkým můstkem. Větší část podélného dvojtraktu patra tvořil souvislý obývací prostor, zbytek zaujímalo doprovodné vybavení. Toto řešení umožnilo užití výjimečných konstrukcí, kombinujících ocel, beton a dřevo. Ocelové pilíře vysunul Beneš na vnějšek betonových zdí a do jejich kapes usadil dřevěné trámy stropů. Pomocí ocelových vzpěr mohl také balkon zavěsit volně do prostoru. Řícmanická vila představovala nejzdařilejší dílo mezi realizacemi českých praktikantů u Le Corbusiera. Nebyla inspirována jen mistrovou puristickou etapou, ale zahrnula rovněž jeho tehdy začínající brutalistickou tendenci. /J. S.