Od sedmdesátých let 19. století zažívalo město Aš svůj největší rozmach, neboť v této době docházelo na jeho území k rychlému rozvoji textilního průmyslu. Vzniká nejen řada reprezentativních budov a veřejně prospěšných staveb, ale růst města se projevil i překotnou výstavbou mnoha vil ašských textilních továrníků. Jednou z nich je i honosná vila nejvýznamnějšího místního podnikatele Gustava Geipela ležící v blízkosti historického centra. Vila řešená v duchu romantizujícího historismu byla postavena roku 1888 podle plánů firmy Köhler & Pschera. Rozvoj města od poloviny 19. století do první světové války byl nesen především vrstvou filantropicky uvažující velkoburžoazie, jejímž je Gustav Geipel ukázkovým reprezentantem. Tento textilní továrník patřil mezi zdejší nevýznamnější obyvatele. Firma jeho otce, Christian Geipel⁠ ⁠&⁠ ⁠Sohn, kterou Gustav vedl v letech 1877–1897, patřila mezi nejdůležitější textilní podniky. Geipel byl velký patriot a mecenáš svého rodného města. Jeho vila je pojata jako reprezentativní stavba řešená v tradičním duchu s historizujícími a romantizujícími prvky. Celkem pravidelný, téměř čtvercový půdorys, je narušen mělkými kvadratickými rizality a jedním polygonálním, který je v rovině střechy zakončen malou bání. Hlavní uliční průčelí je akcentováno středovým rizalitem, který je završen v úrovni střechy polygonální věžičkou zastřešenou vysokou jehlancovitou střechou. Do tohoto rizalitu je vložen hlavní vchod krytý balkonem vyneseným dvojicí sloupů. Balkon se sloupovím a předsazeným schodištěm tak vytváří honosný vstupní portikus. Zbývající rizality jsou završeny bedněnými štíty. Do jednoho z nich je vložen romanticky pojatý, bohatě vyřazovaný balkon. Fasáda je členěna a zdobena bohatou štukovou výzdobou, která je doplněna několika plastikami. Interiéry domu svým ztvárněním odpovídají celkovému architektonickému řešení vily coby reprezentativního sídla. Stále ještě převládá tradiční uspořádání půdorysu domu a historizující ztvárnění dekorativních prvků. Ve zvýšeném přízemí domu se nachází hlavní komunikační prostor se schodištěm a reprezentativní pokoje. Dominantní je sál s táflováním stěn a s dřevěným bohatě vyřezávaným stropem. Prostory v patře vily jsou řešeny intimnějším způsobem s několika zajímavými štukovými stropy. Ve vile se dochovala řada uměleckořemeslných prvků. Po smrti Gustava Geipla se v držení vily vystřídalo několik majitelů. Od roku 1926 byla ve vlastnictví rodiny Fischerů. V druhé polovině dvacátého století byla do objektu umístěna policejní stanice, která zde sídlí dodnes. /JH