Projekt terasových domů z libereckého ateliéru SIAL (vedoucí Karel Hubáček) realizovalo Stavební bytové družstvo NISA v letech 1967–1972. Návrh zdařile využil přirozený svah o sklonu přibližně 28 procent. Byty jsou rozmístěny podél celkem pěti společných chodeb, které půdorysně sledují přirozený terénní zlom. Všechny byty jsou přístupné z chodeb a mají shodné půdorysné uspořádání. Kuchyně a jednu z ložnic Vacek navrhl osvětlit pomocí bazilikálních oken, které se v exteriéru objeví pod další vyšší terasou. Naproti tomu obývací pokoj a dvě ložnice orientoval na osluněnou terasu. Terasy nespočívají přímo na stropu spodního bytu, ale na náspu nad střechou chodby a zadním traktem níže položeného bytu. Díky tomuto neobvyklému uspořádání projekt zaručil obyvatelům větší soukromí, bez pohledu sousedů z horních bytů. Ve světové architektuře se první terasové domy objevují již v padesátých letech 20. století (Švýcarsko, Švédsko), ale do Československa přicházejí se značným zpožděním v sedmdesátých letech 20. století. Terasové domy od architekta Jaromíra Vacka jsou pravděpodobně vůbec první realizací tohoto typu bydlení na území tehdejšího Československa. Ačkoliv terasové domy nejsou klasickou ukázkou individuálního rodinného bydlení a mohli bychom tedy polemizovat, zda patří na výstavu o vilách, v mnohém splňují požadavky individuálního rodinného bydlení a přitom využívají výhod společného bydlení. Liberecká realizace od Jaromíra Vacka je nadto v mnohém průkopnická a zaslouží si tedy, abychom jí věnovali pozornost. Jaromír Vacek se dokončení terasových domů nedočkal, v roce 1968 zemřel na srdeční příhodu ve Švýcarsku.