Po studiu medicíny v Brně dostal roku 1959 Alois Širůček (1933), původem ze Znojma, umístěnku do malého slezského města Bílovce v tehdejším Ostravském kraji. Manželé se po více než desetiletí života rozhodli v Bílovci zůstat a postavit si rodinný dům. A. Širůček dobře znal učitele, spisovatele a malíře Emila Přikryla (1912-2001). Jeho syn Emil Přikryl (1945) absolvoval studia architektury v Praze a od první poloviny 70. let pracoval v libereckém SIALu pod křídly tamního Stavoprojektu. Stavebník tedy neváhal a požádal jej o návrh rodinného domu, jenž by měl kvality atriového bydlení. Dodnes vzpomíná, jak mu architekt vyprávěl o nutnosti uzavřenost atriového bydlení obohatit výhledem do krajiny. Dům protáhlého obdélného půdorysu je podélně situován v mírném svahu. Proskleným kubusem verandy se vstupuje do chodby, spojující místnosti přízemního podlaží a suterén. Dvoupodlažní hala s jídelnou jsou umístěny v jihozápadní části objektu a jsou provázány s venkovní terasou. Jídelna tak pokračuje do zahrady, po vzoru atriových domů uzavřené před vnějším světem zdmi plotu a garáže. Pouze jihovýchodním směrem se otevírá pohled na Bílovec a na vrcholy Moravskoslezských Beskyd. Kuchyň se nalézá na severní straně, ložnice stavebníků s rohovým oknem na straně jihovýchodní. Zaujme malý nautický trubkový balkon, vlastně kapitánský můstek na větrání peřin, mašinisticky přimontovaný k vlastní stavbě. K opalování slouží sluneční lázeň v úrovni ploché střechy. Emil Přikryl experimentoval pod vlivem aktuálních tendencí západní a především severoamerické architektury, jak to dokládá pražská vila režisérky Věry Chytilové. Na druhé straně ctil silnou domácí tradici purismu a funkcionalismu. Stavbu tedy pojal jako věcně pojaté zděné a omítané těleso, zasazené jako figura s mašinistickými prvky do mírně zvlněné krajiny.  /MS