Stavebníka oslovila svažitá louka u prašné cesty mezi Lhotkou a Bobrovníky, když na kole projížděl a pro sebe si testoval ostravské cyklostezky. Požadavek zněl – dům jako místo každodenního pobývání, ale i rekreace, jako domov, kde by mohly s patřičnou mírou soukromí žít pospolu dvě generace. Původní představa měla poněkud tradičnější ráz. Dům se neměl stát exponátem, něčím samoúčelně exkluzivním. Po delších diskusích architekt Radim Václavík (1969) téměř za jedno sezení načrtl dům s pásovými okny, rastrovou dřevěnou fasádou a plochými střechami jako srostlici jednopatrového a přízemního křídla, oddělených chodbou. Zalomení křídel umožnilo architektovi zakomponovat dům do svahu a využít možnosti oslunění objektu na poměrně nevýhodné severovýchodní straně. Pásová okna propouštějí do domu jak východní, tak západní světlo, na jih míří okno z kajutové chodby v patře. Bydlení obou generací je orientováno do zahrady, garáž je situována směrem do ulice. Vzhled objektu byl změkčen uplatněním dřevěné roštové fasády ze smrkových lamel. Motiv střetu zdánlivě „tvrdého“ s měkkým se projevuje i v interiéru. Strop je pojednán z pohledového betonu, jeho vyznění je potlačeno šedavým nátěrem, schody jsou ze dřeva, stejně jako podlaha. Pouze poprseň zábradlí je ponechána v pohledovém betonu. Hala v přízemí je provázána se zahradou rozměrným oknem, jídelní stůl opticky navazuje na jídelní stůl na malé venkovní terase. Důležitým momentem celého projektu se stala zahrada. Její úpravu navrhl zahradní architekt Lubomír Rychtár. Před západním průčelím dostala podobu gabiony přesně členěné předzahrádky, větší část má podobu louky, u domu z východní strany pak pěstěné okrasné zahrady či teras vyskládaných opět z drátokamenných košů. Dům dobře naplňuje představy obyvatel o účelném bydlení a zároveň o rekreaci v přírodním rámci příměstské krajiny.  /MS