František Grossmann pocházel z Pustějova ve Slezsku a do roku 1906 působil jako samostatný stavitel ve Frýdku. Příchod do Moravské Ostravy a setkání s mladým talentovaným Františkem Fialou, žákem vídeňské školy Otty Wagnera, vyústily v založení firmy Grossmann & Fiala s koncesí pro projektování a realizaci staveb, kde navrhování bylo svěřeno více invenčnímu Fialovi a vlastní stavební činnost přešla na technicky zdatnějšího Grossmanna. Firma působila na území Moravské Ostravy a okolních obcí, kde realizovala řadu významných sakrálních, městských i soukromých staveb. Jedna z prvních zakázek, kterou získala, bylo dokončení kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách v roce 1907, později Dům katolických tovaryšů na Přívozské ulici z roku 1910 a sanatorium doktora Kleina na Hornopolní ulici. Ještě před první světovou válkou se podíleli na přestavbě dolu Zárubek a výstavbě nové administrativní budovy dolu Michal v Michálkovicích. Po roce 1918 se cesty obou obchodních partnerů rozešly a firma plně přešla na Františka Grossmanna. Pro výstavbu vlastního domu a kancelářské budovy si stavebník a stavitel v jedné osobě zvolil pozemek situovaný naproti Městskému hřbitovu, vymezený ze severu tehdejší ulicí Hlavní (dnes 28. října) a z jihu ulicí Na Zapadlém. Grossmann pojal stavbu jako kompozici dvou odlišných hmot, dominantní patrové vily s přízemním horizontálně rozvinutým kancelářským domem, vzájemně propojených průjezdem. Kultivovaný, avšak velmi konzervativně řešený exteriér přecházel prostřednictvím vstupu s pozdně secesním keramickým obkladem a okenními vitrážemi doplněnými kovanými mřížemi do luxusně pojednaného interiéru. Původní prostorové uspořádání vycházelo z principu centrální dispozice s ústřední schodišťovou halou přes dvě podlaží. Vila po svém dokončení v roce 1923 vzbudila svou výstavností a honosným vybavením u ostravské veřejnosti velkou pozornost. Na přelomu dvacátých a třicátých let se firma dostala do složitých finančních problémů, jež se majitel a jeho žena rozhodli v roce 1933 řešit dobrovolným odchodem ze života. Dopis na rozloučenou adresovaný bratru Richardovi vypovídá o zoufalé situaci vyvolané nesnesitelným tlakem věřitelů, kterému již nebyli schopni čelit. V rámci pozůstalostního vypořádání byl dům prodán a následně upraven pro potřeby nového majitele. Po druhé světové válce zde byla umístěna mateřská školka. I přes řadu utilitárních úprav zůstal areál včetně interiérů z velké části dochován ve své autentické podobě. V současné době se připravuje rekonstrukce domu pro potřeby krajského úřadu. Od roku 1998 je vila evidována v ústředním seznamu kulturních památek.  /NG