Původně spolužáci z brněnské německé techniky Elly Sonnenscheinová (1905-1953) a Oskar Oehler (1904-1973) zakládají v roce 1932 kromě společné domácnosti také vlastní projekční kancelář. Až na několik výjimek pracují pro stálou podnikatelskou klientelu z oblasti střední a severní Moravy, ovšem ukázky jejich tvorby nalezneme v prestižních dobových časopisech vydávaných i v zahraničí. Francouzský čtenář se tak mohl seznámit s projektem a realizací vily, kterou si u autorské dvojice objednal nájemce lázní v Teplicích nad Bečvou Ladislav Říhovský. Pro své staveniště si vyhlédl dominantní polohu vysoko nad údolím řeky Bečvy, mezi staršími lázeňskými budovami. Svažitého terénu využili architekti k vytvoření velkorysé objemové kompozice, založené na kontrastu horizontál s vertikálami. Výsledkem je špičkové dílo nejen v rámci tvorby autorů, ale i ve srovnání s vrcholnými příklady evropské funkcionalistické architektury z rodiny corbusierovské emocionální linie. Manželé Oehlerovi nepochybně mysleli také na svoji teplickou stavbu, když v roce 1936 hovořili o „hlubokém lidském vtahu mezi stavebníkem a tvůrcem jeho stavby, jeho domova, ... o samozřejmé oddanosti architekta, se kterou se pouští do díla s přáním umožnit mu svobodný a bohatý život.“ A lázeňský podnikatel dal jistě architektům za pravdu, že podmínkou „správného způsobu života je jeho obohacení možnostmi dnešní techniky v materiálu a konstrukci, soustředěním se na pravdomluvnost vnější formy, na důvtip půdorysného řešení prostoru, projasněného sluncem, zelení a elegancí čistých uměleckých forem.“ Vila ztratila necitlivou dostavbou a dlouhodobým zanedbáním údržby mnoho ze své původní formální vytříbenosti. Stále ještě reálné citlivé rehabilitaci by mohl napomoci její statut nemovité kulturní památky. (MM)