Místem, kde se dokázala prosadit kvalitní funkcionalistická architektura, byla Choceň. Zasloužil se o to architekt Čeněk Mužík (1906–1988), který si zde založil velmi úspěšný ateliér. Narodil se v Morašicích u Litomyšle. Architekturu vystudoval v ateliéru profesora Otakara Novotného na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Potřebnou praxi v oboru získala v ateliérech Bedřicha Feuersteina, Josefa Karla Říhy a v kanceláři předních protagonistů české avantgardy, architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka, s nimiž pracoval na projektu mrakodrapu pražského Všeobecného penzijního ústavu (1929–1934). Počátky Mužíkova samostatného projektování se začaly odvíjet počátkem třicátých let v Praze. Místem, kde architekt natrvalo zakotvil, se ale stala Choceň. V roce 1931 zde uspěl v konkurenci známých architektů (Jiří Kroha, Jan Gillar) v soutěži na Obchodní akademii. Již na této budově je patrná řada rysů charakteristických pro Mužíkovu tvorbu. Především celkově jednoduché, emotivní pojetí, u veřejných staveb však umocněné o typograficky působivě pojednané nápisy a v případě staveb soukromých obohacených o řadu elegantně organicky tvarovaných detailů. Ne jinak tomu je i v případě drobné, leč pozoruhodné vilky Rudolfa a Marie Prchalových v Chocni. Základem Prchalova domu, ostatně jako každé dobré funkcionalistické stavby, je účelně uspořádaná půdorysná dispozice, z níž je odvozena výsledná podoba domu. Do přízemí podsklepené vily architekt vložil vedle nezbytného sociálního zázemí, prádelny a schodiště jakousi obytnou buňku blízkou tzv. minimálnímu bytu. Tato buňka disponující ovšem mnohem větším obytným prostorem, než jak tomu bylo u sociální výstavby, sestávala z kuchyně, obytné místnosti se spacím koutem, odděleným posuvnou stěnou, a koupelny. V patře architekt toto schéma zopakoval, ovšem s menšími rozdíly. Kuchyni nahradila pracovna a prádelnu v zadním traktu šatna. Díky tomuto uspořádání mohla být stavba užívána buď jako komfortní rodinný dům, nebo po nepatrných úpravách i jako nájemní vila s dvěma samostatně přístupnými byty. Jejich prostorový komfort v přízemí rozšiřovala velká terasa, v patře elegantně zaoblený balkonek a konečně i rozlehlá střešní zahrada, jejímuž krytému vstupu architekt propůjčil tvar aerodynamicky modelované automobilové kapoty. Vilka, kterou dnes obývají potomci stavebníkovy rodiny, je takřka v intaktním stavu. /JP