Spirituálně založené dílo Františka Bílka (1872-1941) spojovalo odkaz středověkého mysticismu, tradici humanistického českobratrství i barokní citovou vzrušenost. Vedle dominantního sochařství, k němuž ho od původního malířského školení navedla částečná barvoslepost, se věnoval grafice, knižní ilustraci, výrobě keramiky i literární tvorbě. Stranou Bílkova zájmu nezůstala ani architektura. Sochař se měl mj. podílet na vzniku dělnické kolonie ve Vysočanech, spolu se svým švagrem MUDr. Jaromírem Nečasem ml. (1879–1962), který v projektu vystupoval v roli hygienického experta. Nečas ml. společně se svými sourozenci – sestrou Bertou, jež se stala Bílkovou ženou, a bratrem Vilémem – zdědil rozlehlou parcelu v Ronově nad Doubravou. Bratři sestru Bertu vyplatili a pozemek si rozdělili se záměrem postavit tu letní rodinná sídla. Z realizace domu Viléma Nečase, který Bílek v roce 1927 navrhl v podobě mansardou překrytého členitého trupu s balkony dekorovanými rustikálním zábradlím, sešlo. Uskutečnění se dočkal až letní domov manželů Jaromíra a Ludmily, jehož Bílkem navržený koncept realizoval Josef Hemelík, stavitel z Vrdů-Bučic na Čáslavsku. Dvoupodlažní zděný dům má kamenný sokl, převýšenou hranolovou věž, vetknutou do zahradního nároží a mansardovou střechu. Exteriér zdobí Bílkovy plastické práce: věžní reliéf Kristovy hlavy a expresivní terakotová luneta “Jak utíká čas“. Centrální prostor domu vytváří patrová hala s dubovým schodištěm a galerií. Stylizovanou řezbářskou výzdobu schodišťového zábradlí a knihovny prolíná – v duchu Bílkova názoru, že výtvarné formy mají být odvozeny z přírody – symbolické téma stromu. Bohatě rozvinutou vegetabilní ikonografii haly doplnil Bílek na římse bibliotéky oblíbeným motivem lidské dlaně držící srdce. /PP