Pražského architekta Aloise Dryáka (1872–1932) provázela pověst kultivovaného tvůrce. Z prvotního ukotvení ve formosloví rostlinné secese se Dryákovy práce kolem roku 1910 přesunuly k moderně a později k art deco. Osobní architektonický vývoj zakončil Dryák konverzí k odměřené mluvě meziválečného konstruktivismu. Dryákovo rané nakročení k racionální moderně dokládá komplex budov reálného gymnázia v České Třebové. Prvotní snahy o zřízení zdejší reálky se datují do roku 1906 a jsou spojeny s propagací myšlenky nové české školy, jež by odvrátila hrozbu poněmčování zdejšího obyvatelstva. Obecní zastupitelstvo nevyhlásilo na stavbu soutěž a zadalo projekt školy s přilehlou ředitelskou vilou Aloisi Dryákovi. Dryákův návrh z února 1910 obsahoval dvě alternativy situování vily – jednou na konci severního křídla, podruhé před hlavním frontou budovy. Pozemní odbor při místodržitelství v Praze řešení ve svém posudku vytkl přílišnou luxusnost a nehospodárnost a odmítl přespočetné místnosti v ředitelském sídle. Reálková komise se však radami místodržitelství neřídila, takže se Dryák po dokončení prodražené stavby stal spolu s primátorem města terčem kritiky. Ředitelskou vilu od 3. srpna 1910 do léta 1911 realizoval místní stavitel František Plašil. Stavba navazujících křídel rozlehlého školního areálu, propojeného s vilou patrovým mostem, započala v květnu 1911 a v etapách postupovala až do konce následujícího roku, kdy byla škola dokončena. Příkrou figuru vily akcentuje osový, široce rozkročený vikýř s lyrickým štítovým obrysem a symetricky rozvržená sestava cihelných komínových těles. Z boční fronty budovy vybíhá středový rizalit, naopak zadní fasáda je ve střední části mělce vykrojena. /PP