Jednu z nejvýznamnějších vil z počátku třicátých let 20. století si v lochotínské vilové čtvrti postavil Ing. Václav Ornst (nar. 1889, ve dvacátých a třicátých letech viceředitel muničky Škodových závodů od r. 1936 ředitel). Po únoru 1948 byl okamžitě propuštěn. Údajně z důvodu, že zaměstnanci s ním odmítají spolupracovat a že má naprosto záporný postoj k lidově demokratickému zřízení. Ornst zadal zpracování projektu vily plzeňskému architektovi Václavu Neckářovi, patrně nejvýznamnějšímu propagátorovi funkcionalismu v Plzni. Václav Neckář (1896–1964), rodák z Mladé Boleslavi, pracoval, po studiích architektury na pražské technice u Jana Kotěry. V Plzni dostal místo na české průmyslové škole, později zde pracoval jako samostatný architekt. V meziválečném období navrhl četné bytové domy a vily v Plzni, sokolské cvičiště na Borech, úspěšně se účastnil řady soutěží. Podílel se také na řadě realizací veřejných budov s dalšími významnými architekty, např. s B. Chvojkou či F. Čermákem a G. Paulem. Po válce projektoval například obnovu plzeňských městských lázní a kulturní dům v Hrádku u Rokycan. Neckář dokončil plány Ornstovy vily v červnu 1930, vilu realizoval plzeňský stavitel Antonín Štipl od konce léta 1930 do července 1931. Vila je samostatně ve svahu stojící objekt o zvýšeném suterénu a dvou až tří nadzemních podlažích, na nepravidelném půdorysu přibližně tvaru L, střechy ploché využité částečně jako terasy. Na dvoutraktovou část domu navazuje při severním (uličním) průčelí příčný trakt. Ve zvýšeném suterénu byla prádelna, sklep a garáž. Na venkovní jednoramenné schodiště navazuje vstup do domu se zádveřím a schodištěm. Ze zádveří je rovněž přístupná kuchyně se zázemím. Na zádveří navazuje předsíň, z níž se vstupuje do rozlehlé jídelny a obytného pokoje. Z obou místností byla přístupná veranda, ze které vedlo schodiště do zahrady. Ve druhém podlaží se nacházely ložnice rodičů a dětí, pokoj hosta, koupelna a šatna. Hmotově působivé kompozici stavby dominuje nárožní schodišťový arkýř, k jehož boční stěně přiléhá nad vstupním, zčásti otevřeným schodištěm, úzká terasa. Polovina třetího podlaží je tvořena střešní terasou, orientovanou směrem do zahrady. Dům byl v roce 1994 prohlášen za kulturní památku (r. č. 12884/4-4956 ÚSKP) a nachází se na území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín. /JaS, PeD