Vila stojí pod nádražím, při ulici směrem k budově starého gymnázia. Stavebníkem byl Rudolf Hudlický s manželkou Miladou. Projektant byl současně i provádějícím stavitelem. Bohumil Ryšavý navrhl podle přání stavebníka jednopatrovou vilku s podkrovím, přibližně čtvercového, ale členitějšího půdorysu s polovalbovými štíty. Do vily se vstupuje z boku prosklenou předsíní se samostatným zastřešením. Původní plánek představuje vilku jako dispoziční dvoutrakt. Dům je zcela podsklepen, najdeme zde všechny prostory zaklenuté segmentovými cihlovými klenbami do traverz. V přízemí nižšího traktu byla loggie (otevřená nejvýraznějším motivem domu – půlkruhovým oknem do zahrady), za ní jídelna, na kterou navazovala kuchyně. V druhém traktu v přední polovině navrhl stavitel salon, za ním vstupní vestibul s elegantním jednoramenným, ale dvakrát zalomeným schodištěm do dalších podlaží, s nezbytným sanitárním vybavením ve všech podlažích. Z této strany se do domu vstupovalo, vstup byl navržen jako předsíňka v prosklené verandě, přístupná po několika kamenných stupních ze zahrady. V patře nad loggií najdeme verandu, za ní větší pokoj, z něhož se původně vstupovalo do dalšího, ale již menšího pokoje, později změněného na koupelnu. V druhém traktu byla ložnice. V podkroví byl pouze jediný obytný prostor určený pro hosty. Dům lze bez pochybnosti zařadit mezi slohově čisté secesní objekty přelomu prvního a druhého desetiletí, navíc bez jakýchkoli historizujících reziduí. Co je zvláště potěšitelné, jsou samozřejmě původní stavební prvky, jako okna a dveře, pečlivě ošetřené, dále detaily vnitřního vybavení, z nichž upoutá elegantní schodiště s kovovým zábradlím, ale také původní dlažba a ostatní dobové materiály. Vilka je s velkou péčí opravena, a skýtá dnes věrohodný pohled na dobové bydlení prosté zbytečné okázalosti. /VR