Třípodlažní vila zaujímá parcelu na rohu ulic a svou mohutností a zejména architektonickým pojetím tvoří dominantu vilové čtvrti. Hmota objektu je skladbou několika hranolů završených plochou střechou. Dům byl vertikálně rozdělen do dvou provozních částí - obytné a pracovní. Boční vchod vedl do kuchyně a do kanceláře stavebníka, který se živil jako úspěšný právník. Soukromí hosté vstupovali reprezentačním vchodem do auly, na niž navazovala jídelna a obývací salon se zimní zahradou. Po jednoduchém dřevěném schodišti, zdobeném jen ladností svého zakřivení, stoupá cesta do intimních prostor s ložnicemi. Místnosti v posledním podlaží sloužily, v duchu osvětových myšlenek funkcionalismu, k hygieně těla i ducha. Bývala tu tělocvična se sprchou a obrovská terasa, již architekt v projektu označil za sluneční lázně. Z vnitřního vybavení vily se dochovaly četné vestavěné skříně, často dýhované exotickými dřevinami. Autorem stavby byl přední drážďanský architekt Hans Richter (1882–1971), který v saské metropoli prosazoval myšlenky internacionální slohu. Dával akcent na prosvětlené a provzdušněné prostory, estetického výrazu stavby dosahoval skladbou hmot, nikoli nefunkčními ozdobami. Byl první, kdo do Drážďan a také na sever Čech přinesl ploché střechy. A zatímco české vnitrozemí přijímalo myšlenky funkcionalismu jako pokrokové, v pohraničí s německou většinou panoval klasičtější vkus. Městská rada Varnsdorfu dokonce odmítala Eltisovi povolit stavbu dle Richterova návrhu s odůvodněním, že bude v příkré disharmonii s přiléhajícími budovami. Vila přestala sloužit původnímu účelu začátkem čtyřicátých let. Martin Eltis byl židovského vyznání, podle všeho mu nacisté dům zkonfiskovali. Novým správce se stala organizace Nacionalsozialistische Volkswohlfahrt (NSV), která zřídila v objektu mateřskou školu. První necitlivé stavební zásahy se odehrály už za války, v projektu přestavby se počítalo i se zastřešením a přetvořením slunečních lázní na další ložnici. Záměr zkrachoval na válečném nedostatku materiálu. Oprášen byl ale v roce 1962 při úpravách objektu pro účely dětského domova. Vila tak ztratila část ze své vzdušnosti a promyšlené kompozice. Od roku 1967 slouží dům jako mateřská škola. Vyjma zazdění prosklené stěny mezi zimní a venkovní zahradou a osazení nestylových vstupních dveří z plastu zatím neutrpěla výjimečná stavba další výraznější újmy. /M. K.