Jako by si výjimečný muž řekl, že si vlastní dům už konečně zaslouží, nikoli ovšem ledajaký, nýbrž sídlo, jež bude demonstrovat nejen mimořádný rozsah Ottovy nakladatelské činnosti, ale i vysoké postavení, které Jan Otto ve společnosti zaujímal. Vždyť v budoucí vile bude žít a jistě i přijímat odpovídající hosty člen výkonného výboru Zemské jubilejní výstavy z roku 1891 a výkonného výboru Národopisné výstavy, konané o čtyři roky později. Bude v ní přebývat muž, jenž udržuje vřelé vztahy s předními osobnostmi své doby, například s T. G. Masarykem nebo Edvardem Benešem, navíc člen panské sněmovny ve Vídni, v níž zasedají kromě mocných šlechticů a prelátů jen nejznamenitější jedinci habsburské monarchie. A stavebník je rovněž nositelem významných vyznamenání, třeba rytířského řádu Františka Josefa či řádu Železné koruny III. třídy.

^{Portrét Otakara Novotného}

Jak asi zareagoval architekt Otakar Novotný (1880–1959), když si poprvé uvědomil, ještě ne třicetiletý, že projekt vily, jejž si u něho víc než pětašedesátiletý prominent objednal, má zároveň významné společenské zadání? A že tohle zadání nemusí korespondovat s úsilím geometrické nebo také racionální moderny v architektuře, která tehdy dosahovala vrcholu a Jan Kotěra s Otakarem Novotným byli jejími prvořadými představiteli. V té souvislosti poznamenejme, že v týchž letech, kdy vznikne Ottova vila, tedy 1909 až 1911, vztyčí se v Salvátorské ulici na Starém Městě pražském dům nakladatele uměleckých publikací Jana Štence, a to rovněž podle projektu Otakara Novotného. A krapánek dříve, v letech 1908 až 1909, se zrodí nejen Kotěrova vlastní vila na pražských Vinohradech, ale i dům nakladatele Jana Laichtra rovněž na Vinohradech, jemuž vdechl podobu také Jan Kotěra. A tento architekt možná už načrtává své představy obchodního a obytného domu pro hudebního nakladatele Mojmíra Urbánka, který bude nazvaný Mozarteem a vyroste o něco později v pražské Jungmannově ulici.

Přitom všechny zmíněné stavby nesou typické znaky racionální moderny – jsou to geometricky jasně vyhraněná tělesa oproštěná od vnější dekorativnosti, charakterizovaná přísně vedenými vertikálními a horizontálními liniemi, režným zdivem, případně přírodně strukturovanými omítkami. A zajímavost – hned tři nakladatelé, a významní, Laichter, Štenc a Urbánek, se svěřili do péče racionálních modernistů a umožnili jim, aby se vyjádřili v duchu novodobého slohotvorného názoru.

^{Vývěsní plakátek z roku 1908}

Do péče racionálního modernisty Otakara Novotného se svěřil i nakladatel Jan Otto. Ale jak asi probíhalo jednání mezi architektem a stavebníkem? A tak se můžeme dohadovat, že Jan Otto, tvůrce mimořádného díla a ozdobený prestižním společenským postavením, vyslovil přání… A klientova přání a požadavky jsou přece svaté, jak to formuloval Jan Kotěra coby vůdčí osobnost modernistů. Dům, i když jsou jeho prostory sebedůmyslněji zkoncipované, ještě nemusí znamenat domov, zdůrazňoval Kotěra. Člověk získá domov teprve tehdy, pokud bude prostředí, jež obývá, vyhovovat jeho naturelu, inteligenci, sklonům a zálibám. Přitom samozřejmě platí, že klientovy požadavky nebudou v rozporu s architektovými názory, jinými slovy, že architekt bude schopný ztotožnit se s klientovými představami. Pokud by tomu tak nebylo, architekt by měl zakázku odmítnout, soudil Kotěra.

Otakar Novotný byl věrným a učenlivým Kotěrovým žákem, třebaže jen o devět let mladší, a tak můžeme předpokládat, že již při prvních náčrtech Ottovy vily přijal stavebníkův osud – a je to start do života jako z románu, cesta malého Jana, rodáka z Přibyslavi a syna vojenského ranhojiče, který z finančních důvodů nemohl studovat, vyučil se tiskařem, a protože oplýval pílí a pracovitostí a zároveň se výhodně oženil s dcerou zámožného pražského tiskaře, nakladatele a knihkupce Jana Pospíšila, postupně se osamostatnil a provozoval nakladatelství a knihkupectví. Velice se mu dařilo.

^{Terasa Ottovy vily}

A tak Otakar Novotný kreslí podobu honosné a svým způsobem velkolepé vily, zcela se vymykající zásadám racionální moderny, jež na první pohled upoutá malebností a množstvím dekorativních i ornamentálních prvků a drobnými plastikami, na papíře se rodí terasy, loubí a zákoutí, které dům obklopují, a taky triumfální vstupní schodiště a vysoká mansardová střecha – a v jedinečném architektonickém projektu je obsažený jiný projekt, nakladatelský. Zahrnuje knihy z nejrůznějších oborů, od nenáročné lidové četby, vycházející v edicích Matice lidu nebo Laciná národní knihovna, přes cestopisy, odborné publikace s obsahy filozofickými, matematickými a jazykovědnými a přes slovníky až k časopisům, třeba Zlaté Praze, Lumíru, Ilustrovanému světu, Světozoru či humoristickému Palečku.

A tak je součástí zbraslavské Ottovy vily i proslulá zoologická encyklopedie s názvem Brehmův život zvířat, ale především nakladatelův čin vlajkový, Ottův slovník naučný, stále platný zdroj informací, zejména o historických faktech, dosud nepřekonaný, dodnes vydávaný. Ještě nyní můžeme žasnout nad hesly delšími než sto stran, jež nejsou výjimkou, a nad hesly o několika desítkách stran, která jsou běžná, a můžeme nad nimi zůstat v údivu stejně jako nad umělecko-technickým skvostem Otakara Novotného. A to je také zázrak architektury – že se v ní mohou přirozeně snoubit tvůrčí síly architekta a stavebníka, dvou jedinců byť i zcela odlišného zaměření, a tahle společná energie se klene nad propastí času a zasahuje k budoucím horizontům.

^{Dobový snímek Ottovy vily}

Čerychova vila
Dům Čeňka Zemánka
Kotěrova vlastní vila
Ottova vila
Sequensova vila
Vila s ateliérem Václava Špály