Patřím k milovnicím starých filmů. Novodobé pohádky s Oldřichem Novým v hlavní roli mě okouzlují elegantním vystupováním dam a galantností pánů, ale především s obdivem sleduji interiéry i exteriéry domů, kde se příběhy odehrávají. Vybaví se mi třeba nádherně prosvětlené schodiště vily hlavního hrdiny ve filmu Dívka v modrém, po kterém pomocníci ze zámku stěhují obraz upírky, aby ho pak před moderní jednoduchou stavbou naložili na rozvrzaný dvoukolák a odvezli do zámku. Vždycky jsem si říkala, kde se asi tyto filmy natáčely a doufala, že vily továrníků a advokátů ze starých filmů neexistovaly jen v Barrandovských atelierech. Kniha s názvem Slavné pražské vily, kterou mi loni přines Ježíšek, naštěstí ukazuje, že nádherné „filmové“ vily existovaly, existují a snad i nadále budou k vidění například v Praze. A ještě v nich najdeme i návod, jak se k takovým stavbám dostat.

Kolektiv autorů v této na první pohled nenápadné knize se šedou obálkou představuje veřejnosti více než šedesát vil od významných architektů a stavitelů, které se nacházejí v katastru hlavního města. Nejedná se ale jen o chronologicky řazený seznam. Povídání o jednotlivých stavbách propojují texty zařazující stavby do jednotlivých tvůrčích i historických období, také pomáhají upozornit na důležitá jména architektů a dávají do souvislosti vývoj vilového stavebnictví s děním u nás i v zahraničí. U každého popisu vily se autor dotkne v souvislosti s jejím vzhledem a uspořádáním také osobnosti stavebníka i architekta a stručně shrne osudy stavby v průběhu její existence až dodneška. Na konec publikace umístili autoři kromě soupisu vil a jejich tvůrců, seznamu literatury a jmenného rejstříku také popis různých vycházkových okruhů včetně mapek, podle kterých mohou zájemci nejslavnější pražské vily objevovat sami přímo „v terénu“.

Krabice na doutníky

Asi překvapí, že na seznam vil je jako číslo jedna zařazen Trojský zámek neboli Šternberská vila v Troji. „Pod oveneckými vinicemi si hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka nechal postavit rozlehlé stavení, jako římskou vilu pro svou kratochvíli, k lovu, k vinobraní.“ Historie slavných pražských vil začíná opravdu již na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, pokračuje do slavného počátku dvacátého století a jeho moderním stavbám, které byly vzorem i v zahraničí, a přes střídavá „období temna“ sahá až do dnešních dob, kdy kvalitní a osobité architektonické projekty v rodinném bydlení zažívají malou renesanci.

Jak z textů vyplývá, není zdaleka jen zásluhou architektů, že je Praha bohatá na architektonické skvosty, které jsou určeny primárně k rodinnému bydlení. Kdyby nebylo odvahy stavebníků, kteří se rozhodli investovat do něčeho, co se vymyká běžnému průměru, bylo by teď sotva o čem psát. Proto nepřekvapí, že právě mezi investory se najde řada významných osobností, které měly prostředky i potřebný rozhled, aby si pro bydlení nechali vytvořit ve své době neobvyklou a často i kontroverzní stavbu, kterou okolí málokdy přijme bez výhrad. Například Traubově velkoryse pojaté vile ve Střešovicích se od začátku říkalo „krabice na doutníky“.

Na růžích neměli ustláno ani architekti. Karel Teige odmítal zařazení architektury mezi umělecké obory a považoval ji za výhradně technickou záležitost. Moderní pojetí odmítali přijmout profesoři na školách a vizionáři byli často řazeni mezi méně nadané studenty. Ani jejich klienti nebyli často tak osvícení a „očesali“ původní návrh tak, že ztratil hodnotu a jeho tvůrce pak motivaci v projektu pokračovat. Některým komplikoval život úřední šiml, který připravil tvůrce o chleba a Prahu o řadu architektonicky hodnotných staveb. K takovým patří i Jan Kotěra, podle jehož projektů vzniklo v Praze na čtyřicet vil, ale ke stavbě veřejných budov ho až na výjimky nepřipustili. I čtenáři, který se ve vodách architektury pohybuje jen okrajově, je jasné, že některé věci se prostě nemění.

Kniha Slavné pražské vily oplývá množstvím dobových i aktuálních fotografií zmiňovaných budov. Čtenář může obdivovat i obrázky interiérů, které jinak většinou nemá šanci jinde vidět. Je škoda, že u starších obrázků většinou chybí alespoň přibližné označení doby, kdy fotografie vznikla. Publikace by si také zasloužila větší zásah redaktora, který by zkrátil několik předlouhých souvětí.

Jak se píše v předmluvě, z názvu první knihy „Slavné vily“ se již stala značka. Postupně vyšly publikace pojednávající o pozoruhodných vilách ve všech krajích naší republiky, některé dokonce i v anglické verzi. Na internetových stránkách nakladatelství hlasují čtenáři pro nejkrásnější stavby a posílají vlastní fotografie vil, které je zaujaly. Nejen v Trmalově vile ve Strašnicích, ale po celé republice se konají tematické výstavy. To vše svědčí o tom, že zájem o kvalitní architekturu u nás trvá a snad i roste. Snad i díky publikacím o slavných vilách bude v Čechách krásných a hodnotných staveb přibývat.

Slavné pražské vily, Přemysl Veverka, Radomíra Sedláková, Petr Krajči, Zdeněk Lukeš, Dita Dvořáková, Pavel Vlček
Vydalo nakladatelství Foibos, 2008

Petra Batók (1979 v Praze), vystudovaná magistra umění na Literární akademii (obor mediální a komunikační studia), nedostudovaná environmentalistka na PřF UK (obor ochrana životního prostředí), pracovala jako referentka, asistentka, recepční a au-pair a PR manažerka v mediální agentuře. Dětství prožila v Praze, pubertu ve Starém Plzenci a dospěla v Londýně. Žije v Mukařově, je vdaná a má dva syny. Vyšla jí sbírka povídek Rovnodennosti v edici Prvotiny na Literární akademii a novela A pak už jen tma v nakladatelství Labyrint.