Je součástí projektu „Slavné vily“ zahájeného v roce 2004 a završeného soubornou výstavou „Slavné vily Čech, Moravy a Slezska“, která se bude konat v Národní technické knihovně na podzim tohoto roku. Fotografie v náchodském muzeu představují veřejnosti sídla známých i méně známých osobností z uměleckého a podnikatelského světa na území Královéhradeckého kraje, která byla vybudována podle projektů významných architektů. Dříve byly tyto stavby registrovány pouze odborníky a místní lidé povětšinou neměli ani tušení, že na svých každodenních cestách míjejí z hlediska dějin architektury důležité budovy, které by jinde byly historickými památkami. Díky projektu „Slavné vily“ si i veřejnost postupně začíná uvědomovat, jakým kulturním bohatstvím náš stát oplývá a že jej netvoří jen hrady a zámky, jak se mylně předpokládá.

Sled snímků je chronologický- domy ještě v historizujících stylech jako neorenesanční vila Stanislava Suchardy v Nové Pace od Otakara Wolfa z roku 1895 nebo secesní dům zakladatele první české přádelny juty v Jaroměři Josefa Etricha z počátku minulého století. Zajímavé propojení představuje vila v Jíčíně, postavená podle projektu Dušana Jurkoviče v roce 1910 pro dceru Boženy Němcové Theodoru Němcovou, učitelku na dívčí škole. Obydlí z dvacátých a třicátých let dokumentují pokrokové smýšlení příslušníků elitní společnosti, která neváhala využít nejnovější směry v umění a architektuře. Podnikatel Jaroslav Bartoň si nechal v Náchodě postavit funkcionalistickou vilu Pavlem Janákem, také Josef Gočár měl v tomto kraji různé zakázky – ve Dvoře Králové stavěl vilu pro továrníka Sochora, v Červeném Kostelci pro Theodora Keyzlara. Spíše klasického charakteru je vila architekta J. Čápa pro právníka Kamila Hennera otce Marie Pujmanové v Potštejně (byla vrácena rodině v roce 1996). Funkcionalistický architekt Oldřich Liška si postavil vlastní vilu v Hradci Králové (dnes magistrát), žák Adolfa Loose Jindřich Kulka vystavěl vilu pro rodinu továrníka Holznera v Hronově.

Na fotografiích nebo nákresech je zachycena původní podoba stavby v protikladu k jejímu současnému stavu. Z textů se dozvídáme o osudu – některé vily poznamenala komunistická epocha pouze zchátralostí, přežívali v nich původní majitelé, kteří neměli finance na velké obměny. Některé stavby to štěstí neměly, byly zestátněny a značně poškozeny různými zásahy. Některé stále slouží obcím, některé jsou opět v rukou rodin vlastníků, kteří je velmi citlivě opravují.

Výstava skončila již 29. srpna ale nejdůležitější exponáty bude možné vidět na chystané „celostátní přehlídce“ na podzim v NTK.