Diskutovat budou zástupci projektů, které se problematikou sídliště zabývají netradičním způsobem a z dlouhodobé perspektivy. Padnou především otázky využití dnešního veřejného prostoru normalizačních sídlišť, jeho umělecké složky a její transformace a dnešní podoby.

Sídliště: bydlíme v nich, spíme v nich, užíváme je. Ale žijeme v nich? Jak formují náš vkus a současnou podobu kultury bydlení? Jaká je definice estetiky normalizačních sídlišť a jak na nás mocensky působí dnes? Tyto a jiné otázky budou probírány ostře a kriticky. Přijďte se zapojit do diskuse.

Pavel Dvořák

Prazskekasny.cz

Sedm let žije na Praze 4. Původně vystudoval Hotelovou školu v Poděbradech, nyní druhým rokem dálkově studuje dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2005 začal pracovat na projektu Pražské kašny a fontány, který mapuje okrasné vodní prvky nejen ve veřejném prostoru. Věnuje se amatérské fotografii.

„Každý veřejný prostor má svého ducha a nejinak je tomu u sídlišť z doby normalizace a jejich mnohdy bizarní výzdoby. Ne vše se povedlo, ale najde se mnoho zajímavých a funkčních prostorů, které stojí za to zachovat.“

Pavel Karous

Vetrelciavolavky.cz

Pavel Karous je mladý sochař, kterého studium přírodních struktur přirozeně dovedlo ke zkoumání tvarosloví totalitních systémů. Zvýšený zájem (svou lásku) pak věnuje morfologii a estetice období Normalizace v ČSSR. V současné době se věnuje popularizaci soch ve veřejném prostoru z tohoto období. Pořádá na toto téma výstavy, pseudo-kunsthistorické přednášky a vytvořil s režisérkou Rozálií Kohoutovou dokument Vetřelci a volavky pro ČT2 .

„Obrovské množství zakázek zajišťoval zákon, který ukládal, aby každá státní stavba (drtivá většina všech stavebních projektů) dala 1 až 4% z celkového rozpočtu na „výzdobu“. Toto „čtyřprocentní umění“ pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. Stát tak zajišťoval lukrativní práci vystudovaným sochařům, čímž si chtěl získat jejich loajalitu a zároveň je požít ke své propagaci.(…) Současné brutální zacházení i nevšímavost k plastikám ve veřejném prostoru z nedávno minulé doby normalizace, přes její nespornou kvalitu, přimělo náš kolektiv umělecké skupiny Nová věčnost k jejich systematické dokumentaci a popularizaci.“ Zdroj: Vetrelciavolavky.cz

Ladislav Zikmund-Lender

Obrazar.com, e-architekt.cz, Kotěrovo centrum

Věnuje se se umění a architektuře 19. a 20. století, genderu jako teoretické metodě a současným možnostem a perspektivám prezentace umění a architektury. V současnosti připravuje výstavu Ženský šlechtický salon 19. století pro NPÚ. Věnuje se lektorské a přednáškové činnosti, účastní se mnoha konferencí. Od roku 2007 kurátoroval a spolukurátoroval několik výstav. V roce 2008 pracoval v Centre for Central European Architecture, kde půl roku vedl výzkumný projekt Urbanity – Twenty Years Later. V současnosti je ředitelem Kotěrova centra – centra individuálního bydlení. Pracuje na monografickéDokončuje studium dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze. Věnuje se umění a architektuře 19. a 20. století, genderu jako teoretické metodě a současným možnostem a perspektivám prezentace umění a architektury. Je autorem výstavy Žena a secese a k ní vydaného katalogu, je editorem každoročního sborníku Gender a umění 19. století. V současnosti připravuje výstavu Ženský šlechtický salon 19. století pro NPÚ. Pro katedru estetiky a dějin umění FF JČU v Českých Budějovicích vedl kurz Gender v umění a sestavil k němu studijní antologii textů. Externě přispívá do e-architekt.cz, je autorem populárně naučné knihy Ochránkyně pražských ulic a aktivně se účastní četných konferencí. V roce 2008 kurátoroval výstavu Fifty-fifty / gender, porno a umění. Je spolukurátorem výstavy Homosexualita a umění 1800–2000. Dokončuje studium dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze. Věnuje se umění a architektuře 19. a 20. století, genderu jako teoretické metodě a současným možnostem a perspektivám prezentace umění a architektury. Je autorem výstavy Žena a secese a k ní vydaného katalogu, je editorem každoročního sborníku Gender a umění 19. století. V současnosti připravuje výstavu Ženský šlechtický salon 19. století pro NPÚ. Pro katedru estetiky a dějin umění FF JČU v Českých Budějovicích vedl kurz Gender v umění a sestavil k němu studijní antologii textů. Externě přispívá do e-architekt.cz, je autorem populárně naučné knihy Ochránkyně pražských ulic a aktivně se účastní četných konferencí. V roce 2008 kurátoroval výstavu Fifty-fifty / gender, porno a umění. Je spolukurátorem výstavy Homosexualita a umění 1800–2000. edici ego dokumentů architekta Václava Rejchla.

„Už v roce 2006 jsem publikoval na e-architektu článek o zachovávání poválečné architektury, který jsem pak rozšířil o srovnání s doporučerním R. Šváchy před 10 lety zachovat sídliště Novodvorská a dnešním stavem. V tomto textu jsem se pokusil formulovat některá základní pravidla a požadavky na památkovou péči o sídlištní architekturu, které bude třeba dříve nebo později třeba začít uplatňovat. Na teoretickou diskusi pak už bude pozdě.“

Markéta Žáčková

CCEA, Scuplture park Kraví hora

Teoretička umění; absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor Obecná teorie a dějiny umění a Český jazyk a literatura (1999). Zakládající členka Centra pro středoevropskou architekturu v Praze (2001), organizace zaměřené na výzkum současné architektury a urbanismu s přesahem do dalších oblastí vizuální kultury, kde působí jako editorka, kurátorka a koordinátorka projektů. Spoluzakladatelka projektu Sculpture Park Kraví hora v Brně (2004), organizace zaměřené na environmentalistiku, vizuální umění ve veřejném prostoru a jeho funkce v současném městském prostředí. Členka architektonické platformy MOBA.

Projekt Jak daleko, tak blízko: „Situování uměleckých objektů do odpočívadel D1 nabízí příkladný vhled do fungování socialistického uvažování o urbanistickém konceptu. Chátrající stav objektů zvyšuje aktuální naléhavost jejich badatelského zpracování. Problematická přístupnost i snadná „přehlédnutelnost“ těchto uměleckých děl ve veřejném prostoru zvyšuje potřebu jejich obrazového zdokumentování i smyslu“ Zdroj: Spkh.cz