SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Slavné stavby Prostějova

FOIBOS - 16. 9. 22:00
Slavné stavby Prostějova

Prostějov je významné okresní město v Olomouckém kraji. Má ve své aglomeraci téměř 50 000 obyvatel a patří mezi třicítku největších měst v republice. Nachází se na západním okraji úrodné roviny Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výši 225 metrů nad mořem, v jeho blízkosti protékají potoky Hloučela a Romže. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Roku 1390 se Prostějov stává městem díky pánům z Kravař. V husitském období se nedostatečně opevněný Prostějov stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. V roce 1490 se stává na více jak 100 let majetkem Pernštejnů, což přináší rozkvět a prosperitu. Roku 1495 zahájilo město výstavbu hradeb s valem a baštami u bran. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek úpadek města. V Prostějově je vytištěna první kniha na Moravě, tiskárnou Kašpara Aorga roku 1527. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Od roku 1858 se začíná v Prostějově rozvíjet textilní průmysl za přispění první české konfekční továrny bratří Mandlů což přilákalo nové obyvatele. 19. a 20. století změnilo tvář města ve stylu historismu a secese.

V Prostějově je v současné době významný textilní, strojírenský a potravinářský průmysl.

Město Prostějov s bohatou a slavnou historií leží v samotném srdci Hané, na cestě, jež odedávna spojovala evropský jih s evropským severem. Svůj název odvozuje od historicky doloženého velmože Prostěje. Roku 1141 vstupuje do dějin jako nevelká osada Prostějovice. Roku 1495 zahájilo město stavbu hradeb s valem a baštami u bran. V jediné dochované baště je dnes galerie a vinárna.

V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici, dnes je zde Prostějovské muzeum.

Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár. Stavební restaurování po požáru dalo městu barokní ráz. Hospodářský vzestup začíná ve druhé polovině 19. století. Stavební rozmach na přelomu 19. a 20. století značně změnil tvář města ve stylu historismu a secese. Od roku 1914 dominuje náměstí T. G. Masaryka nová radnice s věží vysokou 66 m a orlojem. Prostějov je rodištěm mistra české gotiky Matěje Rejska, filozofa Edmunda Husserla, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterle, básníka Jiřího Wolkera a dalších osobností.

V dějinách české a moravské moderní architektury zaujímá Prostějov zvláštní postavení. Je prakticky jediným menším městem, jehož architektonické bohatství bylo v průběhu první poloviny 20. století systematicky zhodnocováno celou řadou kvalitních novostaveb, které byly z větší části projektovány domácími architekty a tak můžeme dokonce hovořit o samostatném architektonickém vývoji.

První regulační plán inženýra Kűhna byl schválen městskou radou již v roce 1872 a řešil zejména území, vzniklé zrušením městských hradeb. Tyto prostory vyhradil plán pro stavby význačných veřejných budov, které byly potom realizovány až do začátku našeho století.

Zpočátku byly tyto i některé významnější soukromé stavby neseny duchem pseudoslohových kánonů, např. realizace reprezentativního sídla navrženého vídeňským architektem Franzem Freiherrem von Kraussem z roku 1900 (Svatoplukova třída 53), které si nechal postavit továrník Lambert Wichterle.

 

Stavba Národního domu Jana Kotěry (1871-1923), odchovance Otty Wagnera, vídeňské secese a zakladatele české moderní architektury, vytvořila průlom k modernímu architektonickému názoru.

Příklad Národního domu nezůstal bez vlivu na produkci místních architektů. Z hlediska úrovně architektonického konceptu mohou však Kotěrovu dílu konkurovat pouze dvě prostějovské stavby- reprezentační obytné domy: na nám. Padlých hrdinů z roku 1910 a na Vojáčkově nám. č. 5 z let 1910-1911. Obě byly navrženy architektem Emilem Králíkem (1880-1946) z Brna.

K novému rozvoji města došlo po obnovení republiky po roce 1918. Základ byl dán novým regulačním plánem, který vyšel z veřejné soutěže v roce 1920. Jeho autory byli brněnský architekt Jindřich Kumpošt (1891-1968) a Ing. Josef Peňáz, kteří pojali nová městská území v duchu anglických zahradních měst a i když řešili ještě obytné domy formou blokové zástavby, podařilo se jim město obohatit o množství zeleně a pozoruhodných centrálních prostorů. Vnitřní město řešil Kumpošt samostatným plánem z r. 1927.

K dalším revizím plánu územního rozvoje města pod Kumpoštovým vlivem došlo v roce 1939.

Kromě projektu své jediné prostějovské stavby, městské spořitelny na Žižkově nám., je Kumpošt především autorem úpravy hlavního prostějovského náměstí realizované v r. 1933 včetně výsadby zeleně. Dokonalou promyšlenost jeho kompozice můžeme ocenit vlastně až dnes. K realizacím skutečně funkcionalistické architektury došlo v  Prostějově až po brněnské “Výstavě soudobé architektury” v roce 1928.

První realizace v duchu “bílého funkcionalismu” na území Prostějova jsou dílem místního rodáka, brněnského architekta Eduarda Žáčka. Prosadil se řadou staveb jak pro veřejné, tak i pro soukromé investory - budova bývalého Okresního úřadu na nám. Spojenců (1931) a rodinný dům v ulici Sádky z roku 1935.

V roce 1933 se v Prostějově usadil absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy, architekt Antonín Navrátil (1902-1975), který se v krátké době stal hlavním organizátorem veškerého architektonického dění ve městě. Hned po svém příchodu do Prostějova předložil iniciativně návrh na zastavění olomouckého předměstí, koncipovaný v duchu nového zónování s jasným rozdělením obytné, centrální a rekreační zóny a s důslednou volnou řadovou zástavbou obytných domů, který bohužel nebyl realizován. První z jeho staveb byl nájemní obytný dům na nároží nám. E. Husserla a Netušilovy ulice z roku 1937, v němž vytvořil zdařilý příklad městského obytného domu.

V druhé polovině třicátých let Antonín Navrátil realizoval sérii svých významných staveb, jsou to např.: reprezentativní vila továrníka Nehery v ulici Pod Kosířem č. 73 z roku 1938, oděvní továrna Jana Nehery na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice (dnešní DONA), postavená ve dvou etapách v roce 1934 a 1939.

Od roku 1936 působil ve městě jako stavební komisař a městský stavitel Ing. arch. Miroslav Putna (nar. 1904). V době prostějovského působení (1936-1950) vyvrcholilo Putnovo dílo na Poděbradově nám. realizací domu Městských elektrických podniků.

Vedle Žáčka, Navrátila a Putny zasáhl významným způsobem do výstavby města i brněnský architekt František Kalivoda. Oproti konstruktivní logice Navrátilově a výrazné plasticitě staveb Putnových nese v sobě Kalivodova tvorba něco z oboru, jemuž se celý život věnoval – typografii. Dokladem toho je průčelí jeho rodinného domu na Arbesově nám. z roku 1938 vyznačující se až grafickou čistotou.

     

V roce 1939 proběhla anketa o další výstavbě Prostějova, které se zúčastnili architekti Fuchs, Kalivoda, Kumpošt, Žáček z Brna, Gahura ze Zlína, Navrátil, Putna a další z Prostějova. Tato anketa pomohla ujasnit si problémy dalšího rozvoje města a dala řadu podnětů jak zajistit koncepční výstavbu do budoucna. Jednoznačně ji lze hodnotit jako velký přínos, neboť konfrontovala i názory kvalitních činných architektů, nezatížených místními pohledy s představami prostějovských činitelů, kteří v sobě slučovali opravdový zájem o město se skutečnou erudicí přesahující regionální úroveň.

Vývoj po roce 1939 neumožnil využít tyto podněty a uplatnit je v novém regulačním plánu. V roce 1948 sice architekt Jindřich Kumpošt společně s Ing. arch. Adolfem Liebscherem zpracovali tzv. “Základní upravovací plán Prostějova”, který přirozeně navazoval na starší záměry, zůstal však pouze v návrhové podobě a jeho zásady nebyly převedeny do praxe. Teprve v roce 1962 se opět obrátila pozornost k otázkám bydlení a životního prostředí a byla zahájena soustředěná bytová výstavba, která zahrnovala stavbu většiny sídlišť ve městě. Na sklonku 60. let opět dozrála situace pro nový územní plán, který by vyřešil další perspektivu města a narůstající problémy (potřeba zaujmout postoj ke staré zástavbě města – židovské uličky, otázka postupu bytové výstavby vzhledem k zásadě nerozšiřovat hranice města). V roce 1968 bylo zadáno zpracování tzv. směrného územního plánu Prostějova Stavoprojektu Gottwaldov – ateliéru ak. arch. Staši. Tato nová etapa ve výstavbě města je patrná od přelomu 70. a 80. let, kdy můžeme pozorovat návrat ke koncepční práci s důrazem na veřejné architektonicko – urbanistické soutěže. Svou pozitivní roli zde sehrálo zřízení Útvaru hlavního architekta v roce 1985 a zpracování nového návrhu územního plánu města v roce 1987, který byl východiskem pro plánovitou modernizaci i novou výstavbu. Na něj navázal v roce 1995 územní plán města Prostějova zpracovaný Urbanistickým střediskem Brno (Ing. arch. Navrátil). Městskou památkovou zónu řeší územní plán zóny části města Prostějova zpracovaný Ing. arch . Zajícem v roce 1994, na který naváže v letošním roce nový regulační plán centra města.

V období po válce se architektonická činnost soustředila do nově založených projekčních organizací – Stavoprojektů se snahou navázat na tradice prostějovské moderní architektury. V letech 1948 – 2000 vznikla celá řada více či méně kvalitních realizací.

Některé stavební realizace znamenaly necitlivé zásahy do organismu města, jako např. rozsáhlá asanace historické zástavby v centru města (tzv. židovské uličky) a na jejím místě vybudování objektů svým objemem a měřítkem nevhodných do historického prostředí (např. Prior, bývalá budova KSČ, atd.). Také některé stavby dopravní svým kompromisním a nekoncepčním řešením znesnadňují řešení současných problémů v dopravě na území města (těsné přimknutí rychlostní komunikace k městské zástavbě znamená obtížné a finančně nákladné řešení vnějšího okruhu města v jeho jihovýchodní části, dále kompromisní realizace autobusového nádraží, apod.). Město v současné době řeší problémy, které se staly fenomény dnešní doby, jako doprava ve městě (vnitřní a vnější okruh města, statická doprava, cyklistická doprava), budování průmyslových zón a velkoplošných nákupních center, regenerace panelových sídlišť, využití stávajících průmyslových areálů na území města, nová bytová výstavba, řešení romské otázky apod.

Důležitými úkoly v oblasti obnovy památek je naléhavá potřeba rekonstrukce a využití prostějovského zámku, řešení dostavby historického jádra v prostoru židovských uliček, dotvoření parteru v centru města apod.

   

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
TOPlist SEO Rozcestník