Známý divadelní podnikatel, ředitel jedné z nejvýznamnějších cestujících společností, Pavel Švanda ze Semčic starší si Smíchov oblíbil už v sedmdesátých letech devatenáctého století, kdy zde každé léto hostoval v přírodní Aréně. Úspěch u publika na vzmáhajícím se Smíchově ho pak vedl k vytvoření stálé scény na Kinského třídě. Původní budova, léty přistavovaná a obnovovaná, stála v zahradě domu U Libuše. Smíchovský stavitel Josef Záhorský ji projektoval pro tisíc osob. Zahajovalo se 1. října 1881 Smetanovou Hubičkou. Na pozadí dramaturgických i majetkových proměn, vzestupů a poklesů úrovně divadelních produkcí, se proměňovala i fyzická podoba divadla. K výrazné vnitřní přestavbě došlo roku 1900. Od té doby se do divadla nevstupovalo ze dvora, ale z ulice. Interiér byl útulnější a pohodlnější, divadlo mělo foyer, topilo se v něm ústředním topením. Přestavbu prováděl stavitel Šimek. »Kamenný« ráz divadla posílily stavební zásahy v letech 1908, 1910 a 1914 – modernizovala se technika, bylo instalováno otáčivé jeviště. Krátce po vzniku samostatné republiky se zásadně proměnila architektonická podoba hlavního uličního průčelí. Novou tvář mu vtiskl Ladislav Machoň, architekt se zkušeností scénografa a organizátora divadelního života. Průčelí neslo rysy strohého pozdního kubismu a zároveň umírněného dekorativismu. Divadelní budova zároveň na hlavní římse nesla velký nápis v dobovém písmu. Švandovo divadlo (časem také Intimní divadlo, Realistické divadlo, RD Zdeňka Nejedlého či Labyrint) se ke svému zakladateli přihlásilo po přestavbě započaté roku 1999. Autorem nového řešení interiérů se stal další architekt spojený s divadelní múzou, David Vávra. Kapacita hlediště se po rekonstrukci snížila na 300 míst, zato se zlepšil výhled na jeviště. Na místě dřívějšího hereckého klubu byl vybudován nový foyer s kavárnou. Tudy se také odděleným vchodem schází do divadelního studia v suterénu.

Slavné stavby na internetovém portálu www.slavnevily.cz

Přejeme Vám příjemné čtení a pěkné letní procházky pražskými ulicemi...

Více zde.